Dnes jsem i se svými rodiči poprvé navštívila chovatelskou burzu v Přerově. Hlavní důvod této docela dlouhé cesty byly naše poslední dvě koťátka. Nevím, čím to je, ale rapidně opadl zájem o tyto krásné chlupaté kuličky. Kde jsou ty časy, kdy jsme v pohodě během měsíce či méně udali i devět koťátek? Inzeráty na všech možných místech vůbec nepomohly a tak přerovská burza byla asi naše poslední záchrana. Přiznám se, že už jsme bohužel uvažovali i o uspávací injekci - neuživili bychom víc kočiček a pro jiné metody nemám pochopení. Naštěstí se noví majitelé našli. Mourovatý kocourek si své adoptivní rodiče našel snad po půl hodince. Zato žíhaná kočička, ač se snažila - nádherně mi v náručí pózovala (doma se na foťák ani nepodívala, ale na burze to byla opravdová modelka, což je ovšem důležitější) - se dočkala snad asi až po 2 hodinách. Už jsem i přestávala doufat. Byla jsem z toho tak unavená, že jsem už ani pořádně neměla zájem si burzu pořádně projít. Ale i to, co jsem viděla bylo neuvěřitelné - tolik exotických opeřenců, morčátek, králíčků, ..., krmiv a nejrůznějších chovatelských potřeb jsem ještě na jednom místě neviděla. Kdo ví, jak to tam vypadá na jaře či ze začátku podzimu, kdy zde bývají štěňátka a taky další koťátka (tyto skupiny zde byly zastoupeny opravdu minimálně, což pro nás bylo i dobře v případě kočičáků). Byl to naštěstí úspěšný výlet.
A zároveň musím ještě připojit informaci, že s nastávajícím příchodem nového člena rodiny jsme se rozhodli, že naše obě kočičí krásky necháme vykastrovat. Míca už to má i zdárně za sebou a nesla to opravdu statečně. Den před operací měla být v izolaci, aby nic nebaštila. Zvolili jsme strýcovu králikárnu, jak se ale později ukázalo, nebyl to ten nejšťastnější nápad. Během dne v pořádku, ale v noci Míca ze zatím nevyjasněných okolností dokázala "prokousat" pletivo a dostat se na svobodu. Naštěstí ráno na zavolání přišla a operaci to nijak nezkomplikovalo. A příští rok to bude čekat i Gigu. Po těchto podzimních zkušenostech s nezájmem jsme k tomu bohužel opravdu museli přistoupit. Ač jsem toho vždy byla odpůrce a píše se mi to opravdu těžce. Ale ten čas budeme věnovat našemu drobečkovi a až si budeme chtít pořídit další koťátko, tak ho společně s naším nejmenším na burze od jiných páníčků vybereme. Nakonec to bude i parádní výlet, ze kterého budeme mít radost jak my, tak i původní majitelé koťátka (aspoň doufám). Bylo to těžké rozhodnutí, ale věřím, že je správné.
 |
| Giga osobně |
 |
| Míca a její první koťátka a jedno z nich je naše malá Giga |
