2 v 1 ;o) - Týden osmnáctý i devatenáctý

Tý jo, jak je venku hezky, tak na PC nezbývá čas. Tak honem, honem... Je třeba dohnat resty. Minulý týden měla narozeniny moje babička z taťkové strany. A protože jako malá jsem od ní dostala nespočet dortů, tak jsem jí to nyní chtěla aspoň trošku vrátit. Zvolila jsem lehčí variantu - palačinkový dort, na který jsem již dříve narazila v nějakém časopise a řekla si, že bych to někdy mohla vyzkoušet.

Týden osmnáctý: PALAČINKOVÝ DORT

1 l mléka, 3 vejce, špetka soli, 40 dkg hladké mouky, 1/2 lžičky kypřícího prášku, 1 - 2 lžičky cukru, máslo na opékání

A na jednotlivé vrstvy:

a) pudinková - vanilkový pudink bez vaření, 300 ml mléka

b) karamelová - salko karamel, přiměřeně másla

c) marmeláda

d) čokoládová poleva

Do misky dáme nejdříve všechny sypké části a následně pomalinku přiléváme mléko a metličkou pěkně rozmícháváme. Hustou hmotu ještě doladíme vajíčkem. Těsto lijeme na rozpálenou pánev, na které jsme rozpustili kousek másla. Krouživými pohyby těsto pěkně rozprostřeme po celé pánvi a rychle opékáme z obou stran... Musím se pochlubit: poprvé jsem vyzkoušela palačinky otočit bez použití naběračky, pěkně ve vzduchu a zadařilo se, žádná palačinka se nepřilepila na strop a ani nesklouzla na podlahu ;o)    

A dále jsem si vytvořila krémy - pudinkový podle návodu na sáčku, karamelový, co mi zbyl od náplně z laskonek, marmeládu a čokoládu jsem si rozpustila ve vodní lázni. Jo, a nesmím zapomenout na rýžové vločky na ozdobu.

Vím, že to není žádná velká sláva, ale na svůj první palačinkový dort jsem i tak patřičně hrdá. Jen nevím, zda byl dobrý. Babička zrovna v ten den, kdy jsme byli gratulovat nebyla doma. Tak jsem jí ho schovala do lednice jako překvápko. Tak snad i chutnal.

Tento týden jsem udělala ještě jednu dobrůtku. Večer na mě přišla mlsná a protože mi moc zachutnal ten pudink bez vaření, tak jsem si udělala jednu variantu jen tak pro sebe do skleniček. Pěkně piškoty - vanilkový pudink - vanilkový pudink se zašlehaným kakaem (ale příště už to dělat nebudu, zůstalo to dost práškové) a vločky na ozdobu.

A je tu další týden. tentokrát jsem sáhla po opravdové rychlovce. Poslední dobou jsem si totiž oblíbila listové těsto a tak zkouším různé obměny. Tentokrát mne navnadila opět paní Brýdová.

Týden devatenáctý: OŘECHOVÍ ŠNEČCI

1 listové těsto, 80 g másla, 200 g mletých ořechů, vanilkový cukr, skořicový cukr, vajíčko na potření

Rozválíme si listové těsto na obdélník, který posypeme ořechy, vanilkovým a skořicovým cukrem a přelijeme rozpuštěným máslem. Svineme a nařežeme na kolečka, která na plechu ještě pomažeme rozšlehaným vajíčkem. Pečeme cca 15 - 20 minut na 180°.

Štěňátka rostou...

... prozkoumávají terén ...

 ... chladí se jazykem ...

... nebo strkají hlavu do děr v plotě a při tom neuvěřitelně nahlas štěkají a kňučí...

... doplňují energii ...

... hrají si ...

 ... a spí.

 A jestli si myslíte, že dost často vidíte u jejich maminky Betynky na fotkách uměle naaranžovaný míček, tak jste na omylu. Toho má Betynka pěkně na očích, aby v případě, že si jí konečně všimnete a míček jí aportujete, vyrazila rychle kupředu a vy už se jí nezbavíte. Ona je totiž po herní stránce nezničitelná ;o)

A co teprve s talířem...

Týden sedmnáctý

Dnes se s vámi podělím o jeden velice lehký a moc dobrý recept. Mám jej ze stránek neuvěřitelně kreativní paní M. Brýdové a jsem moc ráda, že jsem na něho narazila.  Určitě to není naposledy, co se pekl u nás doma. Jedná se o velmi křehké koláčky, chuťově mi připomínají vanilkové rohlíčky a proto by nebylo špatné je zařadit i mezi vánoční cukroví.

Týden sedmnáctý: KEJLOVIC KOLÁČKY

300 g hladké mouky, 1 máslo, 3 trojúhelníčky taveného sýra (bez příchuti) + marmeládu (já dala povidla), mletý a vanilkový cukr

Základní suroviny uhněteme v těsto a dáme na chvíli odpočinout do lednice. Potom odkrajujeme kousky, vytvoříme kuličky a následně placičky s důlkem uprostřed na marmeládu či povidla. Vložíme na plech - není třeba vymazávat ani používat pečící papír. Těsto obsahuje tuk - máslo - a to se krásně z plechu potom vyloupne. Pečeme na 180° cca 20 minut, dle vlastních zkušeností s troubou případně i méně. Po upečení ještě horké obalujeme ve směsi cukrů.

V sobotu jsem udělala ještě jednu rychlovku. U nás v obchodě jsem zahlédla krásné korpusy na laskonky. Sice dělám svoje vlastní, ale sama vím, jaká je to babračka a vůbec kumšt odhadnout délku pečení, aby byly sněhově bílé. A protože mi v lednici leželo už delší dobu karamelové kondenzované mléko (nemusí se už vařit), tak jsem jej našlehala s máslem a následně laskonky naplnila. No, do večera byly pryč. Tom je prostě milovník laskonek :o)

Recyklace starých disket

Dnes mají svátek Jiříci. V rodině máme dva - brácha a taťka. A co mám pro ně připravené... Bločky ze starých disket nedávno vyptaných přímo od taťky, který mi je daroval se slovy: "Nazapomeň je napřed naformátovat než s nimi začneš pracovat." - Nezlob se tati, ale tento krok se mi zdál být opravdu v tomto případě zbytečný, tak jsem si jej dovolila přeskočit. Uvnitř disketových desek jsou umístěny svazky lepících bločků, takže po vypotřebování se dají opět lehce doplnit.

Sadba do novin

Při nedávném brouzdáním internetem jsem narazila na parádní nápad, jak přesazovat sazenice. Pokaždé jsem to dělala tak, že jsem  shromažďovala plastové kelímky, které se následně po přesazení vyhazovaly do sběru. Ale problémem u nich byl válcovitý tvar, který zabírá dost místa ve společných miskách. Za to výsadba do novin se mi moc a moc zamlouvá. Protože:

A) při přesazování si noviny můžu vytvarovat tak, aby se vedle sebe vlezlo co nejvíce sazeniček, 

B) se zelenina tak bude moct nasadit i s novinovým papírem, který by se měl následně rozložit.

FLÓRA Olomouc

V neděli jsem si s Tomem, švagrem a švagřicí ;o) udělala výlet do Olomouce na Flóru. Ještě nikdy jsem tam nebyla, tak jsem byla hodně zvědavá, co tam bude. Švagrová s sebou brala proutěný košík, já vzala ten svůj taky a byla jsem moc ráda, protože jsme ho poměrně brzy taky naplnili a skvěle se to tam skládalo. Kytiček a všech možných zahradnických pomůcek tam bylo opravdu hodně. Nádherně vysázené ukázkové zahrádky, sukulenty v květináčích, co připomínaly spíše hrady (ty jsem obdivovale nejvíc, škoda, že jsem si nevzala foťák) a skleníky plné nejrůznějších rostlinek a vůní. My jsem se zaměřili na nákup kaktusů. Zakládáme novou zahrádku na parapetu. A ještě jsme přikoupili bylinky do naší nové bylinkové zahrádky ve výběhu u morčátek (bylo třeba ji řádně ohradit, protože konkrétně Ferda si velice oblíbil oregáno). Celkově to parádní výlet, domů jsme přijeli značně utahaní, ale bylo třeba ještě nové kousky zasadit.

Nalovené kaktusy, kterým ještě musíme pořídit nějakou pěknou misku, do které je všechny hezky seskupíme. A následně naše bylinková zahrádka - tymián, majoránka, oregáno, šalvěj, citronová tráva, pažitka, bazalka, fenykl, máta a meduňka ještě pod zemí (snad už brzo dají o sobě víc vědět)... a ježeček s myškou též dovezení z Olomouce.

 

Týden šestnáctý

S menším zpožděním (pondělní večer 17. týdne), ale i tak jsem se nevzdala a s troubou se kamarádím dále a plním své předsevzetí. Ano, odkládala jsem to, ale věřím, že já na ty Honzovy buchty přijdu, jak se dělají. Tentokrát už jsou lepší než posledně, ale ještě nejsou takové jako od maminky :o) Dost jsem je vysušila. Příště je vytáhnu raději dříve. Ale k jídlu jsou...

Týden šestnáctý: HONZOVY BUCHTY

500 g polohrubé mouky, 2 žloutky, 70 g cukru, 60 g másla, 15 g droždí, sůl, mléko, tuk, citronová kůra, náplň (povidla)

V míse utřeme máslo s cukrem a žloutky, přidáme strouhanou citronovou kůru, sůl, mouku, kvásek z mléka, droždí a mouky, a podle potřeby vlahé mléko. Dobře vypracujeme těsto, které necháme kynout na teplém místě. Vykynuté těsto znovu propracujeme a vykrajujeme z něho kousky, které rozválíme do obdélníčků a plníme náplní. Dobře zabalíme a klademe do vymaštěného a hrubou moukou vysypaného pekáče. Při vkládání do pekáče buchty po obou stranách pomažeme rozpuštěným tukem. Když naplníme pekáč, necháme buchty ještě chvíli vykynout a pak je pečeme v dobře vyhřáté troubě.

DOLEŽALOVÁ, Alena. Kuchařka: nejlepší recepty. DONA, 2002. ISBN 80-7322-022-9

Protože mám velký plech, tak jsem zrovna zadělala na dvojnásobnou dávku. Vynechala jsem citronovou kůru, protože není v mých silách sehnat citron bez chemie. A navíc jsem přidala jednu PL rumu a asi 2 PL oleje podle rad babičky mého muže.

Podtácky na nový konferenční stůl

Protože se tento rok pilně pracuje na zvelebení obývacího pokoje, jak bylo na začátku roku předsevzato, tak je třeba postupem času dolaďovat už jen detaily. Teda kromě židlí k jídelnímu stolu, to je trošku větší detail, který by ovšem v půlce května měl být už taky splněn.

A protože máme nádherný dřevěný konferenční stolek, který by byla škoda přikrývat ubrusem, tak bylo potřeba vykoumat, co dát pod skleničky s pitím, aby nedělaly nehezké kroužky a aby to i hezky vypadalo. Přemýšlím, koumám, něco už mě napadá, ale bylo by to náročné na čas... A potom přišel nápad jiný a zato jednoduchý a prostě ten pravý! Vzpomněla jsem si, že jsem si před hodně dlouhou dobou dovezla z Prahy z Náprstkova muzea jako suvenýr podtácky z papyru s různými motivy starověkého Egypta. Jenže se mi tenkrát moc nelíbilo provedení - byly zalisovány do ne příliš hezké fólie a zespodu byl zelený semiš, na který se neustále lepil prach. A s chutí jsem je tenkrát rozebrala, abych si schovala jednotlivé papyry. A teď přišel jejich čas. Vybrala jsem 6 oblíbených scrapbookových papírů, ze kterých jsem vyřezala kruhy o stejném poloměru, jako měly papyry. Následně jsem to poslepovala dohromady. Nechybí ani moje oblíbené čárkování okrajů, které jsem doplnila lihovým fixem i na papyry. Následně jsem své výtvory vzala do města zalaminovat. Doma jsem to jen obstřihla a už je máme pěkně rozložené na konferenčním stole.

Jak si zjednodušit život

Včera jsem objevila začínající blog Martiny M. a moc mě nadchnul její první článek, jehož název jsem zvolila i já do tohoto příspěvku. Dost věcí mám s Marťou podobných a to mě moc těší. Ale co mě těší nejvíc, je to, že konečně jsme objevila nějakou ženskou, která píše o minimalizmu. Doteď jsem pročítala o tomto tématu blogy jen od samých chlapů. Nic proti nim, ale už jsem si říkala, že se o to snad zajímají jen samí chlapi.

Pro ty, co neví, co to vůbec znamená minimalizmus, malé vysvětlení: Jedná se o způsob přístupu k životu, kdy zvažujeme, co je nezbytně nutné k přežití a taky bez čeho by se dalo obejít. Zjednodušeno řečeno také jako méně věcí, méně starostí.

Červené dny a kosmetika

Z ženského pohledu je u mě stejné jako u Martiny při ženských dnech použití menstruačního kalíšku. Není měsíce, kdy bych nejásala nad tímto objevem. Už ho mám asi 3 roky a co jsem za tu dobu ušetřila financí, které by jinak padly na nákup tamponů a vložek si ani nedokážu už spočítat. A taky je méně odpadu, žádný odporný zápach (ten nezpůsobovala rozkládající se krev, ale chemikálie obsažené v tamponech a vložkách) a hlavně já se cítím daleko lépe. Dokonce se na své dny moc těším. Takže se jedná o minimalizmus jako vyšitý ;o)

Ohledně kosmetiky jsem také skvělá minimalistka - malovat a líčit se neumím, takže nákup nějaké kosmetiky by u mě byl naprosto zbytečný. Stačí obyčejný krém (např. Nivea), voňavé tělové mléko, šampón, mýdlo a na holení mi vystačí na dlouho jednorázový holicí strojek. Není třeba více investovat do další chemie. A také jsem velký odpůrce barvení vlasů. Za prvé je to finančně náročné, protože to rychle odrůstá a musí se dobarvovat a za druhé si myslím, že přirozená barva je ta nejhezčí. Příroda prostě ví, co nám ženským nejvíce sluší a není třeba to měnit. Ohledně deodorantů po ekologičtějším kousku pátrám. Díky Martině budu ale ode dneška testovat kamenec z DM. Už jsem o něm slyšela dříve, ale nějak jsem pozapomněla. Takže, Marťo, moc díky za připomenutí.

Minimalizmus na cestách

Marťa ve svém blogu ještě zmiňovala minimalizmus na cestách. Tak tak daleko jako oni ještě nejsme, abychom jezdili s malým batůžkem na delší dovolené. Ale několikrát jsme to už pojali trošku jinak. Využili jsme výletu právě k provětrání šatníku, kdy jsem s sebou vzali méně oblíbené kousky (například větší a vytahanější trička jako noční košile, horší ponožky...) a ty jsme následně tam i nechali. Takže nazpět bylo hodně místa v taškách na případné suvenýry a dary z cest.

Jinak se u nás minimalizmus projevuje tak, že pokud to jde, tak do města i jinam jezdíme na kolách. Nakupujeme opravdu jen to nejnutnější (kdo by taky vozil třeba celé balíky vod na nosiči ;o), ale i tak raději na nákup využíváme místní menší obchůdek, kde člověk nemá tak moc na výběr a tudíž zde ani nestráví tolik času hledáním a vybíráním věcí. A hlavně nenakoupí tolik kravin. K tomuto nedochází i díky tomu, že doma na nástěnce si vedu seznam toho, co mi schází v kuchyni a v obchodě se toho většinou i opravdu držím. Je to skvělá pomůcka, jak nic nezapomenout a též to urychluje celý nákup. A ještě ohledně vody - není třeba kupovat balenou, když z kohoutku teče pitná. Komu vadí chlór, ten ať si do ní přidá šťávu z citronu a nebo bylinky (mátu, meduňku...). Fantazii se meze nekladou. A v restauraci uplatňuji stejný systém. Zatím mne nikde neodmítli, když si objednávám "točenou vodu z vodovodu" ;o)

A co Vy? Jste také v něčem minimalisté?

Moje první šála z volánkové příze

Tak jsem to konečně zkusila. Musím moc a moc poděkovat mojí kamarádce Míši M., že mi ukázala jak jednoduše i bez znalostí pletení lze vytvořit šálu z volánkové příze. A takto vypadá výsledek mého 2 hodinového snažení - stačilo k tomu jedno klubíčko Carmen příze a jehlice č. 4.

A pokud by to chtěl zkusit i někdo další, tak parádní postup jak na to ukazuje například tato paní na Youtube.