pondělí 25. června 2012

Jsem nemocná

ZDROJ: www.cesky-magazin.cz
Venku je tak krásně a mně je pravý opak. Po hóóóódně dlouhé době jsem nemocná. Začalo to včera, ale původně vlastně už před 14 dny a nyní se to vrátilo ještě v silnějším útoku. Bolí mě v krku, nosohltan, vlastně celé horní cesty dýchací. Pravděpodobná příčina, kterou si nyní tak trošku vyčítám je, že jsem ve svých 17 letech šla docela dobrovolně pichat horní dutiny, aby se dostal z hlavy hlen pryč. V té době jsem bezmezně věřila lékařům a myslela si, že vždy dělají to nejlepší co mohou. Věřím tomu i nyní, ale přece jenom bych tento zákrok již nikdy nechtěla podstoupit a ani bych ho nikdy nikomu nedoporučovala. Protože od té doby už nemívám rýmu. Většinou veškerý hlen jde do krku, který je potom patřičně podrážděný - komu by se to líbilo, že? - a následně se to usadí na průduškách a já mám potom docela jiný hlásek než obvykle.
Ale teď k dnešku, protože jsem vyzkoušela bylinné čaje, vitaminové ovoce, napařování a bolest už lezla na mozek, rozhodla jsem se, že po dlouhé době se zajdu podívat na svého osobního lékaře a zavzpomínám si, jak vůbec vypadá. A nechám si předepsat nějakou tu chemii. A myslím si, že opět na dlouhou dobu to byla návštěva poslední. V čekárně jsme strávila skoro 2 hodiny společně s hromadou postarších lidí, kteří si šli pro své už pravidelné injekce. Vzduch vydýchaný a tak jsem si zavzpomínala, jak se slibovalo, že ten poplatek 30,- Kč bude mít za důsledek méně stráveného času v čekárnách. No, ještěže ho zavedli. Kdybych tam musela čekat 4 hodiny, tak bych se už asi naučila nazpaměť všechny ty reklamní letáčky farmaceutických firem, co tam byly všude vylepeny či se povalovaly na stole. To nekonečném čekání přece jenom dospělo do zdárného cíle a já vešla dovnitř vytoužené "svatyně spásy". Pan doktor byl rád, že mě vidí a hned se ptal, co mě trápí. Kukl do krku a neřekl mi nic, co bych nevěděla. "Ano, opravdu Vám stéká do krku hlen z horních cest dýchacích." Následně mi byl předepsán penicilin a že na kontrolu ani nemusím. Vyřízeno za 5 minut. To čekání ale jistě stálo za to.
Dorazila jsem domů, nadopovala se léky a mrtvá ulehla na 5 hodin do postele. Teď si připadám jako praštěná a do toho ta bolest v krku neustupuje. Ale přece nejsem stroj, aby mávnutím kouzelného proutku mechanika doktora mé tělo opět ožilo, že? A pro jistotu se ještě vitaminuju - čerstvé maliny natrhané od mého muže (žeprej to mám sníst i s těmi vytaminovými mravenci, co mi tam přidal jako doplněk stravy) a špatně zavařená sklenice třešní s rozpuštěnými piškoty ve své šťávě. Věřím, že to během pár dní přejde.
Ale hlavou mi stále vrtá, co by mohlo být příčinou. Nachladit jsem se snad nikde nemohla. Běžná medicína mi na toto odpověď asi nedá. Stále více zjišťuju, že je to o tom tam přijít, doktor na Vás možná koukne a předepíše prášky. Žádné doporučení, žádné zamyšlení. Není na to čas, když je přece tolik nemocných. A já cítím, že bych od toho chtěla víc. Chtěla bych vědět důvod, proč je tomu tak a jak si příště dát pozor. Co mi ta nemoc říká a proč jí nyní vůbec nerozumím. Zmůžu se jen na to, že ulehávám a bojkotuju veškeré domácí práce. Sice tu vybuchla bomba, ale na odklízení se bude muset ještě chvíli počkat. Až paní domu bude více fit. Nyní je jí to úplně jedno.

čtvrtek 21. června 2012

Třešňová hrnková buchta

4 vejce, 1 hrnek krystalového cukru, 1 vanilkový cukr, 1/2 hrnku mléka, 1/2 hrnku oleje, 1 prášek do pečiva, 2 hrnky polohrubé mouky, 500 g třešní (či jiné ovoce) + NA DROBENKU: máslo, polohrubou mouku a mletý cukr

Žloutky vymícháme s krystalovým cukrem, za stálého míchání přilijeme olej, potom přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva, mléko, a nakonec zlehka vmícháme tuhý sníh z bílků. Těsto rozetřeme na vymazaný, hroubou moukou vysypaný plech a zlehka do něj vmáčkneme umyté a okapané ovoce. Povrch posypeme drobenkou z uvedených surovin. Upečeme ve vyhřáté troubě.


PONCOVÁ, Svatava, HORECKÝ, Vladimír. Velká barevná kuchařka: pro mladé rodiny a šikovné hospodyňky. KNIŽNÍ EXPRES OSTRAVA. ISBN 80-7347-006-3

Bavorské kobližky

Konečně jsem se k nim odhodlala. Moje nejoblíbenější lahůdka ze školních jídelen. Přidávat jsem si chodila i třikrát.

BAVORSKÉ KOBLIŽKY

500 g polohrubé mouky, 50 g rozpuštěného másla, 50 g moučkového cukru, špetka soli, 35 g droždí, 4 žloutky, asi 0,25 l vlažného mléka, 2 lžíce rumu, povidla, moučkový cukr na posypání, tuk na smažení

Z trochy mléka, mouky, cukru a droždí připravíme kvásek, který po vykynutí smícháme s moukou, žloutky, máslem, cukrem, solí, mlékem a rumem. Vypracujeme vláčné těsto a necháme ho na teplém místě kynout. Vykynuté těsto na pomoučeném vále zlehka vyválíme a kulatou formičkou (případně skleničkou) vykrajujeme kolečka. Necháme je ještě chvíli kynout. Mezitím si rozehřejeme tuk na pánvi a před vložením kobližku na pánev ještě uděláme uprostřed každého malou jamku. Smažíme jako první jamkou dolů. Osmažené kousky plníme povidlami a sypeme cukrem.  


PONCOVÁ, Svatava, HORECKÝ, Vladimír. Velká barevná kuchařka: pro mladé rodiny a šikovné hospodyňky. KNIŽNÍ EXPRES OSTRAVA. ISBN 80-7347-006-3

Další zprávy z kočičího statku

Čas běží a naše dříve malá koťátka jsou už větší a pěkně řádí, což fotkami ani nejde zachytit. To se prostě musí vidět na vlastní oči. A že je to pořádná sranda. A s časem zároveň se pomalinku začíná snižovat i počet členů. Někteří už jsou u svých nových opatrovníků.

Polední siesta, chvíle klidu

A poslední nezamluvené koťátko - mourovatá kočička

 
A je to pořádná tygřice

Dárečky do Ostravy

Konečně to můžu zveřejnit. Už nehrozí, že by to obdarovaná zde viděla dříve než to dostane. Na to si raději dávám pozor. Pro svoji ostravskou kamarádku jsem si připravila malé překvapení - dovezla jsem jí svůj 2. v pořadí vyrobený košík z pedigu - čtverec, který určitě brzy zaplní, jak ji znám.


A dovnitř kromě jiných drobností přišel i tento vlastnoručně dodělávaný bloček:


Motiv sovy a květin byl mírně dokolorován vodním štětcem a Distress barvami a následně byl vlepen na desky linkovaného deníčku. Uvnitř, zhruba do poloviny (původní plán byl zaplnit celý blok, ale těch stránek tam je opravdu hodně a času už tolik nezbývalo), jsou ručně vepsány různá moudra, příběhy, citáty... vše, co mám já ráda a co si myslím, že by mohlo druhou stranu potěšit.

pondělí 4. června 2012

Další fotky z kočičí farmy

Zdravím z naší kočičí farmy a ráda se s Vámi podělím o další fotky našich kočičích přírůstků. Rostou jako z vody, očička už mají všichni otevřené dokořán a pomalinku začínají "ňůrat".

Tak, tady máme nejstarší kočičí drobečky z 10. května. 
Dva kluci a dvě holky.

Nafoceno, pro dnešek to balíme :o)

A tady jsou ti nejmladší, z 18. května.
Béžová kočička a zbytek jsou samí kluci.

Béžová kráska osobně.

Boudo, budko, kdo v tobě bydlí?
No, přece celá naše kočičí parta.

neděle 3. června 2012

Naše kočičí farma

Tak jako každý rok, míváme v květnu a taky v září kočičí nadílku od našich dvou holek - Giga a Míca. Nejinak je tomu tento rok. Holky pěkně srovnali skóre - Míca 10. 5. čtyři koťátka a Giga 18. 5. dorovnala taky čtyřmi přírůstky. Takže máme momentálně doma 10 koček. Míca má tři nádherně mourovaté, po ní, s krásným tmavým tygrováním a jedno tmavě žíhané. Jsou to dvě kočičky a dva kocourci. Giga má světlejší varianty. Jeden světle béžový poklad (tuto barvu májí snad jedině koťátka od ní, nikde jinde jsme podobné neviděli) - jediná kočička a potom samí kluci - rezavobílý Garfield, dále jeden krásně černobílý a jeden černý s šedým bříškem. Ti mladší teprve pomalinku otevírají očička. Zato ti starší už pěkně řádí a taky rostou jako z vody, ale to i ti mladší.
Jen nám holky kočičí zabrali velký domeček ve výběhu pro morčátka, takže jsme museli morčátkům udělat ještě jeden domeček. S menším otvorem, aby je kočky opět nevystěhovaly. Ale navzájem se krásně respektují. Morčátka občas nahlídnou k novým sousedům, ale dovnitř jim nechodí. Tak stejně to mají i kočičky. Když je horko, tak si lehnou před domeček a hlídkují. Máme tu krásnou zvířecí symbiózu.
A pokud by měl někdo zájem, tak zatím je zamluvený jen černobílý kocourek.

 

Vybrané dobroty 22. týdne

Tento týden jsem z mrazáku vytáhla mleté maso, které jsem si nedávno nechávala namlet u řezníka (maso je daleko lahodnější, je čerstvě namleté a hlavně vidím, co se mele). Na trošce oleje jsem podusila cibulku nakrájenou na větší kousky. Do toho jsem přidala koření - červenou papriku a kurkumu. Chvíli dusila a potom ještě přidala nahrubo nastrouhanou mrkev, petrželí a papriku. Opět chvíli dusila a následně jsem přidala masinko. Jakmile pustilo šťávu, tak jsem jej mírně osolila a přidala i trošku pepřu. Ještě chvíli jsem opékala. Potom jsem ztlumila plamen, přimíchala nastrouhaný jeden stroužek česneku a rajčátko nakrájené na menší kousky. Vše jsem důkladně promíchala a nechala dusit po pokličkou. Jako příloha se hodí těstoviny, ale i třeba brambory. Vyzkoušeli jsme obě varianty. A bylo to mňam.


V sobotu jsem si jen tak pro sebe na oběd udělala bezmasou variantu. Mladé brambory jsem oškrábala, nakrájela na menší kousky a dala do zapékací misky. Přidala jsem ještě nahrubo nakrájenou cibulku, sůl a trošku oleje. Zamíchala jsem a dala péct pěkně dozlatova. Po naložení na misku jsem brambory ještě posypala strouhaným tvrdým sýrem a nadrobno nakrájenou pažitkou. K tomu jsem si dala ještě listový salát se strouhanou mrkví. A skvěle jsem si pochutnala.