neděle 15. července 2012

Zakázky posledních dnů

Díky jedné kamarádce jsem opět zakusila ten skvělý pocit, který zažívám při tvoření. Svěřila se mi, jak by se ráda nějakými nauškami ozdobila na blížící se svatbu příbuzné. Tak jsem se nabídla, že bych jí mohla pomoci ;o) Popsala mi barvu svých šatů - dvojí variantu. Buď zelenkavé, pokud si nestihne ušít nové anebo bílé s jemnými kroužky převážně fialové barvy. S velkou chutí jsem se pustila do tvoření.

 Tady s tím prstýnkem jsem se docela natrápila. Byl to můj první a pravděpodobně i poslední kousek. To se nezdá, ale ty naketlované kuličky vůbec nechtěly poslouchat.


Kamarádka se mi svěřila, že se jí moc líbí kuličky z korálků, tak jsem udělala tuto čiro-fialovou variantu z broušených ohňovek a drobného rokajlu.

A nakonec si odnesla vše, co jsem vyrobila a byla moc nadšená. Z takových zákaznic mám vždy velkou radost. A ještě když mi večer napsala, že už všechno prozkoušela, vše skvěle padne a hlavně, že se v tom cítí skvěle. No, byla jsem na sebe pyšná ;o)



A pro babičku mého muže jsem vytvořila pozvánky na oslavu jejich krásných 80. narozenin. Použit byl jemně strukturovaný (vzor plátno) krémový tvrdý papír, bílý embossovaný motiv ornamentu a členěná papírová kytička. A taky ornamentální razítko na obálku.



neděle 1. července 2012

Tvořící rychlokousky

Bráška měl nedávno svátek a protože mi dodal potřebný materiál - staré diskety, tak i jeho jsem mohla obdarovat disketovým bločkem s lepícími papírky.


A následně teta mého muže na poslední chvíli potřebovala dárkové obálky k promoci svého syna, kam měly být uloženy finance na cestu do Francie. Byla to opravdu superrychlovka - obyčejná obálka z pevnějšího barevného kartonu, razítko babočky s výrazněnými okraji křídel pomocí zlaté gelovky a samozřejmě nesmělo chybět i razítko francouzské orazítkované známky a papírová karta s podobným motivem na text.



A už jsme bez koťátek

A koťátka jsou už pryč, u svých nových majitelů. Tento dvojitý vrh nám opět přinesl hromadu radostí, ale i taky nějaká ta ponaučení. Mezi nimiž i to, že když má někdo koťátko zamluvené jako jeden z prvních, máte na něho kontakt a na všem potřebném jste domluveni, neznamená to, že je to klapne. I tentokrát jsme se setkali s neseriózními páníčky, kteří nám nebyli schopni ani dát vědět, že o koťátko nemají zájem. 3x jsme je kontaktovali, vždy rozhovor probíhal prapodivně - navzájem si "jako" předávali telefon, 1x to i položili. Až nakonec z nich "vylezlo", že už asi o koťátko zájem nemají. Ale i tací jsou lidé. Je třeba to pochopit.
A proto jsem dneska s posledním černobílým kocourkem byla podruhé na zvířecí burze v Uherském Hradišti a opět jsem se přesvědčila, že ani konkurence dalších 15 koťátek na naše čičinky prostě nemá. Je to o přístupu, který nesmí být vnucující. Je to i o tom, aby případný zájemce (a nebo i děti, kteří přijdou jen zvířátka okouknout) si koťátko mohl pohladit a né ho mít zavřené v klecích či v horším případě v přenoskách pro králíky. A taky je to o čistotě zvířátek. I dnes jsem měla možnost vydět koťátka zaslzená, špinavá a nemocná. Bohužel i taková se na burze jednou za čas vyskytnou. O to víc mne těší, že dnes ke mě přišel starší pár (pán má dokonce narozeniny zároveň s koťátkem), chvíli jsme si povídali, pak šli zhodnotit konkurenci a zpět se vrátili pro našeho malého ďáblíčka a vzápětí ještě přišla další paní a se zklamáním odcházela, že kocourek je už zadaný. Toto mě opravdu těší a dodává mi odvahu k dalším koťátkům, opět na podzim. Kdybychom nechali naše dvě kočičky vykastrovat, připravili bychom se o všechny tyto krásné zážitky a proto k tomu určitě ještě nepřistoupíme.
A ještě jeden příběh, který mne těší na srdíčku. Minulou neděli na burze jsem měla s sebou dva kocourky - černobílého ďáblíčka a mourovatého průzkumníka. Mezi mnoha návštěvníky ke mne přišel asi tak 7-mi letý klouček. Jako vždy jsem ho s radostí nechala (moc ráda vidím, když děti mají kladný vztah ke zvířátkům), ať koťátka pohladí. A on si vybral to mouravaté. Nejdříve pohladil a v zápětí už ho měl v náručí. A to byste měli vidět, jak se s ním mazlil. To bylo tak krásné. A potom přišla maminka a tatínek, mrkli na sebe a koťátko bylo vybráno. I zde věřím, že se kocourek bude mít moc dobře.