A koťátka jsou už pryč, u svých nových majitelů. Tento dvojitý vrh nám opět přinesl hromadu radostí, ale i taky nějaká ta ponaučení. Mezi nimiž i to, že když má někdo koťátko zamluvené jako jeden z prvních, máte na něho kontakt a na všem potřebném jste domluveni, neznamená to, že je to klapne. I tentokrát jsme se setkali s neseriózními páníčky, kteří nám nebyli schopni ani dát vědět, že o koťátko nemají zájem. 3x jsme je kontaktovali, vždy rozhovor probíhal prapodivně - navzájem si "jako" předávali telefon, 1x to i položili. Až nakonec z nich "vylezlo", že už asi o koťátko zájem nemají. Ale i tací jsou lidé. Je třeba to pochopit.
A proto jsem dneska s posledním černobílým kocourkem byla podruhé na zvířecí burze v Uherském Hradišti a opět jsem se přesvědčila, že ani konkurence dalších 15 koťátek na naše čičinky prostě nemá. Je to o přístupu, který nesmí být vnucující. Je to i o tom, aby případný zájemce (a nebo i děti, kteří přijdou jen zvířátka okouknout) si koťátko mohl pohladit a né ho mít zavřené v klecích či v horším případě v přenoskách pro králíky. A taky je to o čistotě zvířátek. I dnes jsem měla možnost vydět koťátka zaslzená, špinavá a nemocná. Bohužel i taková se na burze jednou za čas vyskytnou. O to víc mne těší, že dnes ke mě přišel starší pár (pán má dokonce narozeniny zároveň s koťátkem), chvíli jsme si povídali, pak šli zhodnotit konkurenci a zpět se vrátili pro našeho malého ďáblíčka a vzápětí ještě přišla další paní a se zklamáním odcházela, že kocourek je už zadaný. Toto mě opravdu těší a dodává mi odvahu k dalším koťátkům, opět na podzim. Kdybychom nechali naše dvě kočičky vykastrovat, připravili bychom se o všechny tyto krásné zážitky a proto k tomu určitě ještě nepřistoupíme.
A ještě jeden příběh, který mne těší na srdíčku. Minulou neděli na burze jsem měla s sebou dva kocourky - černobílého ďáblíčka a mourovatého průzkumníka. Mezi mnoha návštěvníky ke mne přišel asi tak 7-mi letý klouček. Jako vždy jsem ho s radostí nechala (moc ráda vidím, když děti mají kladný vztah ke zvířátkům), ať koťátka pohladí. A on si vybral to mouravaté. Nejdříve pohladil a v zápětí už ho měl v náručí. A to byste měli vidět, jak se s ním mazlil. To bylo tak krásné. A potom přišla maminka a tatínek, mrkli na sebe a koťátko bylo vybráno. I zde věřím, že se kocourek bude mít moc dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat