neděle 29. dubna 2012

Týden sedmnáctý

Dnes se s vámi podělím o jeden velice lehký a moc dobrý recept. Mám jej ze stránek neuvěřitelně kreativní paní M. Brýdové a jsem moc ráda, že jsem na něho narazila.  Určitě to není naposledy, co se pekl u nás doma. Jedná se o velmi křehké koláčky, chuťově mi připomínají vanilkové rohlíčky a proto by nebylo špatné je zařadit i mezi vánoční cukroví.

Týden sedmnáctý: KEJLOVIC KOLÁČKY

300 g hladké mouky, 1 máslo, 3 trojúhelníčky taveného sýra (bez příchuti) + marmeládu (já dala povidla), mletý a vanilkový cukr

Základní suroviny uhněteme v těsto a dáme na chvíli odpočinout do lednice. Potom odkrajujeme kousky, vytvoříme kuličky a následně placičky s důlkem uprostřed na marmeládu či povidla. Vložíme na plech - není třeba vymazávat ani používat pečící papír. Těsto obsahuje tuk - máslo - a to se krásně z plechu potom vyloupne. Pečeme na 180° cca 20 minut, dle vlastních zkušeností s troubou případně i méně. Po upečení ještě horké obalujeme ve směsi cukrů.


V sobotu jsem udělala ještě jednu rychlovku. U nás v obchodě jsem zahlédla krásné korpusy na laskonky. Sice dělám svoje vlastní, ale sama vím, jaká je to babračka a vůbec kumšt odhadnout délku pečení, aby byly sněhově bílé. A protože mi v lednici leželo už delší dobu karamelové kondenzované mléko (nemusí se už vařit), tak jsem jej našlehala s máslem a následně laskonky naplnila. No, do večera byly pryč. Tom je prostě milovník laskonek :o)


úterý 24. dubna 2012

Recyklace starých disket

Dnes mají svátek Jiříci. V rodině máme dva - brácha a taťka. A co mám pro ně připravené... Bločky ze starých disket nedávno vyptaných přímo od taťky, který mi je daroval se slovy: "Nazapomeň je napřed naformátovat než s nimi začneš pracovat." - Nezlob se tati, ale tento krok se mi zdál být opravdu v tomto případě zbytečný, tak jsem si jej dovolila přeskočit. Uvnitř disketových desek jsou umístěny svazky lepících bločků, takže po vypotřebování se dají opět lehce doplnit.


Sadba do novin

Při nedávném brouzdáním internetem jsem narazila na parádní nápad, jak přesazovat sazenice. Pokaždé jsem to dělala tak, že jsem  shromažďovala plastové kelímky, které se následně po přesazení vyhazovaly do sběru. Ale problémem u nich byl válcovitý tvar, který zabírá dost místa ve společných miskách. Za to výsadba do novin se mi moc a moc zamlouvá. Protože:
A) při přesazování si noviny můžu vytvarovat tak, aby se vedle sebe vlezlo co nejvíce sazeniček, 
B) se zelenina tak bude moct nasadit i s novinovým papírem, který by se měl následně rozložit.

FLÓRA Olomouc

V neděli jsem si s Tomem, švagrem a švagřicí ;o) udělala výlet do Olomouce na Flóru. Ještě nikdy jsem tam nebyla, tak jsem byla hodně zvědavá, co tam bude. Švagrová s sebou brala proutěný košík, já vzala ten svůj taky a byla jsem moc ráda, protože jsme ho poměrně brzy taky naplnili a skvěle se to tam skládalo. Kytiček a všech možných zahradnických pomůcek tam bylo opravdu hodně. Nádherně vysázené ukázkové zahrádky, sukulenty v květináčích, co připomínaly spíše hrady (ty jsem obdivovale nejvíc, škoda, že jsem si nevzala foťák) a skleníky plné nejrůznějších rostlinek a vůní. My jsem se zaměřili na nákup kaktusů. Zakládáme novou zahrádku na parapetu. A ještě jsme přikoupili bylinky do naší nové bylinkové zahrádky ve výběhu u morčátek (bylo třeba ji řádně ohradit, protože konkrétně Ferda si velice oblíbil oregáno). Celkově to parádní výlet, domů jsme přijeli značně utahaní, ale bylo třeba ještě nové kousky zasadit.


Nalovené kaktusy, kterým ještě musíme pořídit nějakou pěknou misku, do které je všechny hezky seskupíme. A následně naše bylinková zahrádka - tymián, majoránka, oregáno, šalvěj, citronová tráva, pažitka, bazalka, fenykl, máta a meduňka ještě pod zemí (snad už brzo dají o sobě víc vědět)... a ježeček s myškou též dovezení z Olomouce.


 

Týden šestnáctý

S menším zpožděním (pondělní večer 17. týdne), ale i tak jsem se nevzdala a s troubou se kamarádím dále a plním své předsevzetí. Ano, odkládala jsem to, ale věřím, že já na ty Honzovy buchty přijdu, jak se dělají. Tentokrát už jsou lepší než posledně, ale ještě nejsou takové jako od maminky :o) Dost jsem je vysušila. Příště je vytáhnu raději dříve. Ale k jídlu jsou...

Týden šestnáctý: HONZOVY BUCHTY

500 g polohrubé mouky, 2 žloutky, 70 g cukru, 60 g másla, 15 g droždí, sůl, mléko, tuk, citronová kůra, náplň (povidla)

V míse utřeme máslo s cukrem a žloutky, přidáme strouhanou citronovou kůru, sůl, mouku, kvásek z mléka, droždí a mouky, a podle potřeby vlahé mléko. Dobře vypracujeme těsto, které necháme kynout na teplém místě. Vykynuté těsto znovu propracujeme a vykrajujeme z něho kousky, které rozválíme do obdélníčků a plníme náplní. Dobře zabalíme a klademe do vymaštěného a hrubou moukou vysypaného pekáče. Při vkládání do pekáče buchty po obou stranách pomažeme rozpuštěným tukem. Když naplníme pekáč, necháme buchty ještě chvíli vykynout a pak je pečeme v dobře vyhřáté troubě.
DOLEŽALOVÁ, Alena. Kuchařka: nejlepší recepty. DONA, 2002. ISBN 80-7322-022-9


Protože mám velký plech, tak jsem zrovna zadělala na dvojnásobnou dávku. Vynechala jsem citronovou kůru, protože není v mých silách sehnat citron bez chemie. A navíc jsem přidala jednu PL rumu a asi 2 PL oleje podle rad babičky mého muže.

sobota 21. dubna 2012

Podtácky na nový konferenční stůl

Protože se tento rok pilně pracuje na zvelebení obývacího pokoje, jak bylo na začátku roku předsevzato, tak je třeba postupem času dolaďovat už jen detaily. Teda kromě židlí k jídelnímu stolu, to je trošku větší detail, který by ovšem v půlce května měl být už taky splněn.
A protože máme nádherný dřevěný konferenční stolek, který by byla škoda přikrývat ubrusem, tak bylo potřeba vykoumat, co dát pod skleničky s pitím, aby nedělaly nehezké kroužky a aby to i hezky vypadalo. Přemýšlím, koumám, něco už mě napadá, ale bylo by to náročné na čas... A potom přišel nápad jiný a zato jednoduchý a prostě ten pravý! Vzpomněla jsem si, že jsem si před hodně dlouhou dobou dovezla z Prahy z Náprstkova muzea jako suvenýr podtácky z papyru s různými motivy starověkého Egypta. Jenže se mi tenkrát moc nelíbilo provedení - byly zalisovány do ne příliš hezké fólie a zespodu byl zelený semiš, na který se neustále lepil prach. A s chutí jsem je tenkrát rozebrala, abych si schovala jednotlivé papyry. A teď přišel jejich čas. Vybrala jsem 6 oblíbených scrapbookových papírů, ze kterých jsem vyřezala kruhy o stejném poloměru, jako měly papyry. Následně jsem to poslepovala dohromady. Nechybí ani moje oblíbené čárkování okrajů, které jsem doplnila lihovým fixem i na papyry. Následně jsem své výtvory vzala do města zalaminovat. Doma jsem to jen obstřihla a už je máme pěkně rozložené na konferenčním stole.

pátek 20. dubna 2012

Jak si zjednodušit život

Včera jsem objevila začínající blog Martiny M. a moc mě nadchnul její první článek, jehož název jsem zvolila i já do tohoto příspěvku. Dost věcí mám s Marťou podobných a to mě moc těší. Ale co mě těší nejvíc, je to, že konečně jsme objevila nějakou ženskou, která píše o minimalizmu. Doteď jsem pročítala o tomto tématu blogy jen od samých chlapů. Nic proti nim, ale už jsem si říkala, že se o to snad zajímají jen samí chlapi.
Pro ty, co neví, co to vůbec znamená minimalizmus, malé vysvětlení: Jedná se o způsob přístupu k životu, kdy zvažujeme, co je nezbytně nutné k přežití a taky bez čeho by se dalo obejít. Zjednodušeno řečeno také jako méně věcí, méně starostí.

Červené dny a kosmetika
Z ženského pohledu je u mě stejné jako u Martiny při ženských dnech použití menstruačního kalíšku. Není měsíce, kdy bych nejásala nad tímto objevem. Už ho mám asi 3 roky a co jsem za tu dobu ušetřila financí, které by jinak padly na nákup tamponů a vložek si ani nedokážu už spočítat. A taky je méně odpadu, žádný odporný zápach (ten nezpůsobovala rozkládající se krev, ale chemikálie obsažené v tamponech a vložkách) a hlavně já se cítím daleko lépe. Dokonce se na své dny moc těším. Takže se jedná o minimalizmus jako vyšitý ;o)
Ohledně kosmetiky jsem také skvělá minimalistka - malovat a líčit se neumím, takže nákup nějaké kosmetiky by u mě byl naprosto zbytečný. Stačí obyčejný krém (např. Nivea), voňavé tělové mléko, šampón, mýdlo a na holení mi vystačí na dlouho jednorázový holicí strojek. Není třeba více investovat do další chemie. A také jsem velký odpůrce barvení vlasů. Za prvé je to finančně náročné, protože to rychle odrůstá a musí se dobarvovat a za druhé si myslím, že přirozená barva je ta nejhezčí. Příroda prostě ví, co nám ženským nejvíce sluší a není třeba to měnit. Ohledně deodorantů po ekologičtějším kousku pátrám. Díky Martině budu ale ode dneška testovat kamenec z DM. Už jsem o něm slyšela dříve, ale nějak jsem pozapomněla. Takže, Marťo, moc díky za připomenutí.

Minimalizmus na cestách
Marťa ve svém blogu ještě zmiňovala minimalizmus na cestách. Tak tak daleko jako oni ještě nejsme, abychom jezdili s malým batůžkem na delší dovolené. Ale několikrát jsme to už pojali trošku jinak. Využili jsme výletu právě k provětrání šatníku, kdy jsem s sebou vzali méně oblíbené kousky (například větší a vytahanější trička jako noční košile, horší ponožky...) a ty jsme následně tam i nechali. Takže nazpět bylo hodně místa v taškách na případné suvenýry a dary z cest.
Jinak se u nás minimalizmus projevuje tak, že pokud to jde, tak do města i jinam jezdíme na kolách. Nakupujeme opravdu jen to nejnutnější (kdo by taky vozil třeba celé balíky vod na nosiči ;o), ale i tak raději na nákup využíváme místní menší obchůdek, kde člověk nemá tak moc na výběr a tudíž zde ani nestráví tolik času hledáním a vybíráním věcí. A hlavně nenakoupí tolik kravin. K tomuto nedochází i díky tomu, že doma na nástěnce si vedu seznam toho, co mi schází v kuchyni a v obchodě se toho většinou i opravdu držím. Je to skvělá pomůcka, jak nic nezapomenout a též to urychluje celý nákup. A ještě ohledně vody - není třeba kupovat balenou, když z kohoutku teče pitná. Komu vadí chlór, ten ať si do ní přidá šťávu z citronu a nebo bylinky (mátu, meduňku...). Fantazii se meze nekladou. A v restauraci uplatňuji stejný systém. Zatím mne nikde neodmítli, když si objednávám "točenou vodu z vodovodu" ;o)

A co Vy? Jste také v něčem minimalisté?

čtvrtek 19. dubna 2012

Moje první šála z volánkové příze

Tak jsem to konečně zkusila. Musím moc a moc poděkovat mojí kamarádce Míši M., že mi ukázala jak jednoduše i bez znalostí pletení lze vytvořit šálu z volánkové příze. A takto vypadá výsledek mého 2 hodinového snažení - stačilo k tomu jedno klubíčko Carmen příze a jehlice č. 4.


A pokud by to chtěl zkusit i někdo další, tak parádní postup jak na to ukazuje například tato paní na Youtube.

pátek 13. dubna 2012

Týden patnáctý

Tak včera se u nás doma pekla další rychlovka z listového těsta. Vzala jsem dřívější recept a řekla si, proč nevyzkoušet i slanou variantu... Recept je to opravdu rychlý a moc dobrý :o)

Týden patnáctý: PIZZA MŘÍŽKY

Listové těsto, rajčatový protlak, šunka, tvrdý sýr, vajíčko na potření, sůl, oregano

Listové těsto vyvalíme na co nejtenčí obdélník, který rozdělíme příborovým nožem na pásky. Každý pásek do poloviny nařízneme (vniknou potom ty správné mřížky), okraje potřeme vajíčkem a na střed rozetřeme protlak a klademe šunku se sýrem. Zabalíme, potřeme povrch vajíčkem, který ještě lehce osolíme a posypeme oreganem. Pečeme do zezlátnutí.

 
 

pondělí 9. dubna 2012

Zoo u nás doma

Ráda bych vám blíže představila zvířecí osazenstvo okupující náš dvorek:

Ve venkovním výběhu morčata Ferda (vpravo), Líja (v blízkosti Ferdy) a soukromnice Ája v domečku (na druhé fotce i na chvíli venku)...


Při focení asistovala a někdy i více zavazala Giga...


V květnu bude mít koťátka. A nejen ona, ale i naše druhá číča Míca, která se focení pro ni z osobních důvodů neúčastnila (prostě lov nemohl počkat, to musíme pochopit).

A Betynka, která si dala malý oddych od štěňátek, které rostou jako z vody (největší už váží více jak 1 kg a to jim ve středu bude teprve 14 dní - skvělá máma se nezapře)...


Samozřejmě, že to není ještě všechno. Naši zvířecí zoo doplňují dva mopsi (Nela, Sára) a maltézáček (Romi) od tchyně, boxerka Kora od jednoho švagra a dvě želvy, moc andulek a již dříve zmíněná Betynka druhého švagra.

Klidně přijďte na návštěvu...
Rádi se s vámi podělíme o naši radost ze zvířátek.

Týden čtrnáctý

Tento týden byl neuvěřitelný. Odehrálo se tolik věcí, takže než zde zveřejním další recept, ráda bych se s Vámi podělila i o mé zážitky... A připravte se na opravdu dlouhý příspěvek :o)
Začalo to parádně už v pondělí, kdy jsem si večer naplánovala návštěvu Aquaparku v Uherském Hradišti a to přímo do zóny tři, což je wellness. Je to tam skvělé - klasická i finská sauna, turecké a bylinné lázně, slaná whirpoolka, studený venkovní bazének. Skvěle jsem si to tam užila. Relaxovala jsem, nasávala vůně bylin a úžasně jsem si odpočinula. Mám to tam moc ráda.
V úterý jsem i s Tomem byla po dlouhé době v kině na film Okresní přebor. Spojili jsme to i s večeří. A skvělý večer jsme zakončili projížďkou na kole směr domov.
Ve středu jsem i s přáteli byla ve Zlíně na přednášce Toma Hajzlera na téma "Peníze nebo život? Aneb práce ve 20. vs. 21. století". Tohoto člověka už delší dobu hodně obdivuji. Doslova hltám jeho myšlenky nejen o svobodě v práci, ale o životě vůbec. Líbí se mi, jak přemýšlí, mluví, pracuje a moc ho obdivuji. O to víc mne potěšilo, když jsme společně s přáteli Dášou a Martinem a samozřejmě i s Tomem H. (k tomu jsme si i potykali) udělali výšlap na zlínskou Jednadvacítku, abychom Tomovi ukázali Zlín z ptačí perspektivy. Neuvěřitelný den. I samotná přednáška mi dala dost podnětů k zamyšlení - hlavně nebát se a začít dělat to, co mne baví a nevzdávat se s prvním pochybením (člověk může napsat 10 průměrných článků, ale ten 11. může být zrovna ten top a když to ani nezkusíme, tak se připravujeme o ten skvělý pocit úspěchu). A skvěle jsme si zazpívali dětskou písničku Pec nám spadla ve zvířecí řeči ;o)
Ve čtvrtek nám přivezli nový nábytek do obývacího pokoje, který v pátek přijeli i namontovat. Splnil se mi tak můj sen o velké knihovně - jen těch knížek ještě není tolik, abych knihovnu zaplnila, ale to chce čas. A taky máme nový konferenční a jídelní stůl (židle ještě musíme dokoupit), a v poslední řadě i skříňku za pohovku, do které zajíždí vozíček, ve kterém budu mít uložený svůj tvořící materiál. Vejdou se tam čtyři skládací nákupní bedýnky a ještě zbude menší prostor na různé organizéry. Myslela jsem si, že se to tam všechno v pohodě vejde, ale asi zase tak moc snadné to nebude.
No, a celý ten parádní týden vyvrcholil v pátek Velikonočním jarmarkem v Kudlovicích s mojí účastí. Byl to můj druhý jarmark, tak jsem se moc těšila a opět jsem chytla takovou chuť tvořit, jak už dlouho ne. Na to, že jarmark trval pouze tři hodiny, tak tržby rozhodně předčily mé očekávání a skvěle jsem si ho užila. Zboží se líbilo, každý se rád zastavil a kochal se barvami mých výrobků a to si myslím byl i hlavní důvod, proč se mé zboží tak dobře prodávalo. Miluju totiž barvy a to se i promítá v mé tvorbě. U některých prodejců jsem si všimla, že se tvorba točí většinou kolem tmavých barev, ale podle mého názoru prostě k jaru patří syté barvy. A tady je malá ukázka toho, co jsem si na trh připravila (některé kousky foceny opravdu v rychlosti):

Andělíčci jako přívěsek
Náušnice - jednodušší i složitější kousky
Minipřáníčka "Chuťovky" 6 x 6 cm - třeba pod mašli na bonboniéře (asi nejprodávanější kousek)
Květinová minipřáníčka
Kusudama nemohla chybět ;o)

A pár nejvymazlenějších kousků, které jsou stále k dispozici (a ještě musím dodat, že jsem objevila bezniklové háčky, takže svoji tvorbu konečně můžu nabídnou i těm, kteří mívají bolavá ouška po nošení bižuterie):


Fotka z akce snad přibude později, já zapomněla někoho požádat aby mě vyfotil, ale pan místostarosta tam pobíhal i okolo mě s foťákem, tak snad brzy se objeví fotky na oficiálních stránkách naší obce a já se s vámi o ně zde taky podělím.

Á, je to tady. Jedna akční fotka ;o)

Jo, a ještě v neděli jsem upekla svoje úplně první kuře s nádivkou. Ale tím, že jsme i díky pozdnímu vstávání měli oběd až v 8 hod. večer se raději chlubit nebudu ;o) Hold, se nám to trošku posunulo.

A teď k receptu. Pro tento týden jsem se vrátila k osvědčeným Velikonočním preclíkům a zrovna jsem si to dala dvakrát - ve středu i ve čtvrtek. Jednou preclíky a podruhé zase suky. A recept jsem si upravila tak, abych nemusela ani vytahovat váhu. A lepším se i ve tvarování jednotlivých preclíků/suků. A moc mě to baví, připadám si jako pekařka, když válím těsto a potom mu dávám výsledný tvar, potírám vajíčkem, sypu mák...

Týden čtrnáctý: VELIKONOČNÍ PRECLÍKY

1 kg hladké mouky, 200 g másla, 1 žloutek, 1/2 l mléka, kvasnice, 2 ČL soli, 1 ČL krystal. cukru a dále na posypání kmín, sůl, mák a vejce na potření

Do mouky přidejte rozpuštěný tuk, žloutek, vlažné mléko a kvásek připravený z droždí, cukru a mléka. Vymíchejte tužší těsto a nechejte ho na teplém místě vykynout. Vykynuté těsto znovu promíchejte, zformujte ho do válce a ten pokrájejte na více částí. Z každého kousku vytvořte válečky a z těch tvarujte preclíky. Ukládejte je na vymaštěný a moukou poprášený plech dále od sebe, aby se neslepily. Preclíky ještě potřete rozšlehaným vajíčkem a posypte solí (já použila i krystalkovou mořskou sůl), mákem a třeba i kmínem (teď jsem vyzkoušela i lněné semínko a sezam). Nechejte ještě asi 20 minut kynout. Potom pečte. 

pondělí 2. dubna 2012

Týden třináctý

Trošku zpoždění, já vím, ale buchta se upekla už včera, přísahám ;o) 
Jen večer, no, spíše, v noci se úplně nejlépe nefotí, tak jsem si to nechala na dnešek.
Tentokrát jsem vycházela ze svého už dřívějšího receptu, který jsem si trošku poupravila.

Týden třináctý: PUDINKOVÁ BUCHTA S POMERANČEM A ŠLEHAČKOU

4 vajíčka, 200 g mletého cukru, 200 g polohrubé mouky, 1/2 balíčku prášku do pečiva

KRÉM: 1 l mléka, 3 pudinky, 15 dkg másla, 15 dkg cukru 

A dále: pomeranče (či jiné ovoce), 2 kelímky šlehačky + ztužovač, kakao

Vajíčka ušlehat s cukrem a přidat mouku a kypřící prášek. Upéct. Na krém uvařit 3 pudinky (já mám 2 vanilkové a jeden malinový, mám ráda kombinace) v mléce a s cukrem, následně zašlehat máslo. Upečený korpus poklást nakrájenými pomeranči a zalít pudinkovým krémem. Na vrch připravit šlehačkovou ozdobu - vychlazené šlehačky vyšlehat se ztužovačem a vanilkovým cukrem (případně i jiným cukrem). Celé je ještě možno dozdobit kakaem.