středa 29. února 2012

Dárky pro kamarádky

Včera jsem měla malé setkání s holkami z mé bývalé práce. A jak už to u mě bývá, nerada chodívám s prázdnýma rukama. A než abych za něco utrácela, to raději něco vlastnoručně vytvořím. Tentokrát jsem se rozhodla pro malé kartičky s dobrým citátem, které by si holky mohly vystavit na stůl, aby je případně povzbudil, když se nebude dařit
Už předem bylo jasné, že jako hlavní motiv opět sáhnu po mém posledním dobou hodně oblíbeném papíru s motivy čokoládových kuliček (už mám taky jen posledních pár odstřižků). Kartičky jsem tedy nařezala na rozměr 5 x 10 cm, naohýbala, "okousala" dolní rožky raznicí dokulata a obarvila okraje černým "očičkovým" inkoustem. Potom přišel na řadu čokoládový papír (4,5 x 4,5 cm), který jsem přizdobila ještě oranžovým kamínkem. Uvnitř je vlepen perleťový výsek motýlka a ručně psaný citát:
Netrápím se lidmi, co o mně mluví za mými zády. 
Jednoduše to znamená, že jsem krok před nimi 
a oni jsou v dokonalé pozici mi políbit prdel.
ANONYM
Myslím si, že se práce povedla, o čemž svědčí i radost/smích holek po obdržení dárečku a přečtení citátu.


pátek 24. února 2012

Žádná arachnofobie nebude

Nedávno za mnou přišla moje mamka, že chystají pro jednu kolegyni ke 40. narozeninám malé překvápko, a protože má ráda motiv pavouka, tak že by byla moc ráda, kdybych vytvořila nějaké přáníčko s tímto motivem.
Hlavou mně přeběhl ihned americký halloween, ale razítka a ani papíry s nějakým podobným motivem nemám. Chtělo to jen čas, aby se mohl nějaký ten nápad zrodit...
Do toho přišla ještě na návštěvu mamka s výtvorem, který potřebovala dodělat. Jedná se o takový "kolektivní" výtvor - keramický pavouk vytvořený mojí šikovnou skorošvagřicou, pavučina na vyšívacím rámečku uspřádána maminkou a já tomu dodala ještě malou skleněnou mušku, která se mi tu válela bez využití a s radostí jsem dodělala ještě i krabici.


A teď to chtělo ještě to přání. Začala jsem motivem pavouka. Hlavou mi probleskl určitý nápad, tak jsem se ho pustila realizovat. A musím se přiznat, že se mi opravdu moc líbí jak jsem pavouka vytvořila.
Jak byl pavouk na světě, tak se mi ho trošku zželelo a říkám mu: "Ne, ne, tebe by na přáníčko bylo škoda." A při tom jsem si vzpomněla, jak jsem již dříve vytvořila "rozpadací" krabičku. "To je přesně to, co si, pavoučku, zasloužíš. A navíc to bude i vtipné." 
No, posuďte sami...


Po otevření krabičky, se její boční stěny "rozpadnou" do stran a objeví se mírně hýbající se pavouk střežící sladké překvapení. Na bočník stranách krabičky jsou celkem čtyři kapsy. Jedna obsahuje kartu s textem a další tři jsou  jsou určeny pro jména těch, které půjdou oslavenkyni gratulovat.

No, řekněte, není tento pavouk kouzelný? Takového byste se určitě nebáli/-y, že ne?



středa 22. února 2012

Nejbarevnější kusudama

A další kousek origami je na světě. Tentokrát je každý kvítek kusudamy vyroben z jiného barevného papíru. A taky jsem zdokonalila lepící techniku, aby mi nevznikaly takové velké mezery mezi jednotlivými květy. Už se moc těším, až tento výtvor předám mojí velké kamarádce.

Malá "módní" přehlídka z více stran...


úterý 21. února 2012

Týden osmý

Je tu další týden a s ním pokračování plnění mého předsevzetí. Tentokrát jsem si vybrala buchtu, kterou jsem jako malá přímo zbožňovala. Je to závin z kynutého těsta s kakaovou náplní. Už ani nevím, kdy jsem ho jedla naposledy... ale co vím na 100 %, že to bylo, jak jsem ještě bydlela u rodičů. Úplně si vybavuji tu vůni a chuť maminčiného závinu.

Týden osmý: ZÁVIN S KAKAOVOU NÁPLNÍ

250 g  hladké mouky, 125 g másla, 1 lžíce moučkového cukru, 1 vejce, 10 g droždí, 1 dl mléka, špetka soli a vejce na potření + kakao a rozpuštěné máslo na náplň

Mouku trochu osolíme a zpracujeme ji s máslem, cukrem, vajíčkem a s droždím, které jsme nechali vzejít v teplém mléce, na hladké těsto. Rozdělíme jej na dva díly, každý díl rozválíme, posypeme kakaem a mírně přelijeme rozpuštěným máslem, a stočíme. Záviny před pečením potřeme rozšlehaným vejcem. Pečeme je 20-25 minut v horké troubě.

Musím se přiznat, že výsledek není takový jako od maminky. Ale to je asi i tím, že recept nemám ještě přímo od ní. Vzala jsem jej z kuchařky, kterou jsem dostala od našich kdysi dávno na Vánoce (DOLEŽALOVÁ, Alena. Kuchařka: nejlepší recepty. DONA, 2002. ISBN 80-7322-022-9). Takže budu muset velice brzy navštívit rodiče.

neděle 19. února 2012

Dodělány další moje vizitky

Tak, a moje vlastnoručně vytvořené vizitky jsou rozdány. Je třeba dodělat další kousky. Mám svůj vlastní návrh, který se mi moc zamlouvá. Je zde spojena moje oblíbená barva - modrá - i motiv motýlka (nejoblíbenější výsekový strojek). Základem je jen černobílý tisk na pevnějším hladkém kartonu. Pozadí je doděláno Distress inkousty Broken China a Punice Stone a okolo falešné černé "šití" černou gelovkou Pilot. Další gelovkou, tentokrát ve zlatém odstínu jsou ještě dokresleny tykadélka u motýla. Dá to sice práci, nelze vyrobit během chvilky větší množství jako z tiskárny, ale za tu námahu to rozhodně stojí. A je to přece moje vizitka :o)


sobota 18. února 2012

Další kusudama

Ještě donedávna jsem si myslela, že tenčí barevný papír ve své tvorbě vůbec nevyužiji. Ale po prvním složeném kousku origami, jsem tento názor musela rychle změnit a dokonce některé barevné papíry ještě dokoupit. Opravdu mě to neuvěřitelně začalo bavit.
 
60 ks barevných papírků 6 x 6 cm poskládaných na jednotlivé lístečky...


...následně slepené dohromady na jednotlivé kytičky...


...a hotová kytičková koule doplněná voskovými korálky.


A ještě více mě baví tento výtvor posílat dále do světa ve formě malého dárku přátelům.

úterý 14. února 2012

Japonské origami

Začalo to celkem nevinně. Na webu jsem našla návod na Kusudamu, kterou jsem už několikrát obdivovala na různých kreativních stránkách. Říkala jsem si, že bych si to i ráda vyzkoušela. Když byl už i návod, tak mi v tom přece nic už nebránilo...

Takže jsem vyzkoušela jen jednu kytičku z popsaného papíru, který jsem měla hned po ruce.


Nebylo to zase tak těžké. Tak jsem zkusila udělat kytiček více a poskládat je do kuličky.


Výsledek mě ohromil. Dalo to sice hodně práce, ale rozhodně to stálo za to. 
A hned se mi hlavou prohnal nápad, jak by to asi vypadalo, kdyby byly jednotlivé kytičky vícebarevné.


Toto mě opravdu velice baví. 
A taky jsme konečně poprvé vyzkoušela svoji novou tavicí pistoli od Ježíška.
Moc děkuji, Ježíšku :o)

pondělí 13. února 2012

Týden sedmý - pečení je moje radost :o)

Pro tento týden jsem si vybrala pudinkovou buchtu, na kterou jsem recept našla v jednom ze starších čísel Albert magazínu. Potřebuji spotřebovat kakao a vanilkové pudinky, tak se tento recept náramně hodí.

Týden sedmý: RYCHLÁ PUDINKOVÁ BUCHTA

150 g moučkového cukru, 200 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 4 vejce, 100 ml oleje, 750 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 4 lžíce krupicového cukru, 2 zakysané smetany, 2 lžíce skořice (kakaa v mém případě)

Smíchejte první čtyři suroviny, přidejte žloutky, olej a 100 ml vody a pořádně promíchejte. Z bílků ušlehejte sníh a přimíchejte k těstu. To nalijte na vymazaný plech. Přelijte horkým pudinkem uvařeným ze 750 ml mléka, obou pudinků a cukru a pečte při 180 °C zhruba 20 minut. Podávejte potřené zakysanou smetanou a posypané skořicí (kakaem). Výsledek mého snažení jsem ještě dozdobila vyrobenými valentýnskými čokosrdíčky. 


sobota 11. února 2012

Příběh

Mám ráda příběhy s myšlenkou. Sbírám je a zapisuji do svého poznámkového bloku a ráda se k nim vracím. O jeden se tady podělím.


TŘI SÍTA 

K Sokratovi jednou přišel jeden člověk a řekl: „Ty, poslyš, musím ti říci něco důležitého o tvém příteli.”
„Chvilku počkej”, přerušil ho mudrc. „Nechal jsi to, co mi chceš říct, přesít už přes tři síta?”
„Jaká tři síta?”
„Tak dobře poslouchej! První je síto pravdy. Jsi přesvědčen, že vše, co mi chceš říct, je pravdivé?”
„To ne, jen jsem to slyšel od jiných.”
„Nechal jsi to tedy přesít alespoň přes druhé síto? Je to síto dobroty.”
Člověk se začervenal studem a odpověděl: „Musím se přiznat, že ne.”
„A myslel jsi na třetí síto a zeptal jsi se, jestli to bude užitečné, abys mi tohle o mém příteli řekl?”
„Užitečné? – Vlastně ani ne”.
„Vidíš,” dodal mudrc, „jestli to, co mi chceš říci, není ani pravda, ani dobré, ani užitečné, pak si to raději nech pro sebe.”  

ZDROJ:
http://www.volny.cz/harmonia-bohemia/01-sokrates.htm

pátek 10. února 2012

Týden šestý - BeBe řezy

Tento týden jsem dostala chuť na něco rychlého a moc dobrého. Nápověda přišla velmi brzy - při nákupu jsem u nás v obchodě objevila sušenky BeBe. Takže konečně nastala ta správná chvíle vyzkoušet ty jednoduché BeBe řezy, které jsem jako malá měla tak moc ráda.

Týden šestý: BEBE ŘEZY

1 BeBe sušenky světlé, 1 BeBe sušenky tmavé, 400 g zakysané smetany, 2 vanilkové cukry

Zakysané smetany (já použila 2 menší zakysané smetany doplněné měkkým tvarohem ve vaničce) s cukrem vymícháme do krému. Sušenky (střídavě světlé a tmavé) namažeme krémem a poskládáme na sebe. Poté celý kvádr, dlouhý asi 30 cm položíme na vál. Povrch namažeme zbytkem krému a posypeme strouhanou čokoládou, nebo kakaem. Důležité je dobře vychladit a krájet šikmo, aby vznikl dvoubarevný řez.


neděle 5. února 2012

Týden pátý - předsevzetí se daří plnit :o)

Recept na tento týden jsem měla už jednou vyzkoušený, ale protože to poprvé ještě nebylo ono, tak tento týden se konal "reparát". Ale i tak v tom ještě nemám ten správný cvik. Ale to chce ještě nějaký ten čas.

Týden pátý: ESKYMO ŘEZY

2 hrnky hladké mouky, 1 hrnek cukru krupice, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 1 hrnek mléka, půl hrnku oleje, 1 lžička kakaa

KRÉM: 400-500 ml mléka, 2 kokosové pudinky, 125 g másla, 1 zakysaná smetana, cukr dle chuti

Suroviny na těsto smícháme dohromady a na plechu pečeme na 180°C asi 30-40 minut. ... no, a zde jsem udělala přesně to, co se mi stalo u prvního pečení tohoto exempláře - opět jsem dělala něco dalšího a nehlídala jsem si troubu, takže je buchta o trošku více křupavější (v případě mojí trouby by totiž dohatě stačilo 20 minut) ...  
Mezitím si uvaříme hustý pudink a necháme vychladnout. Občas zamícháme. Vyšleháme máslo s cukrem a po lžících zašleháme pudink a zakysanou smetanu. 
Krém natřeme na vychladlé těsto, potáhneme čokoládovou polevou a dáme ztuhnout.


A takto vypadá výsledek po "menším" ochutnáváním:

pátek 3. února 2012

Pro zasmátí

Mám ráda kvalitní vtipy. Kdo by taky ne, že? Sice je moc neumím vyprávět, aby byly tak směšné, ale aspoň si ty nejlepší poznamenávám a ráda se k nim vracím. Tady je jeden z nich:

Manželský pár cestoval na víkend k jezeru, kde bylo možné ve stanovených úsecích lovit ryby. Manžel miloval rybaření za úsvitu a jeho žena zase velmi ráda četla.
Jednou ráno se manžel po několika hodinách rybaření vrátil a chtěl si na pár hodin oddechnout. Ikdyž se jeho žena v okolí nevyznala, rozhodla se vyplout s loďkou na jezero. Kousek veslovala, zakotvila a vzala si knihu a začala číst.
Za chvilku se na motorovém člunu objevil strážce parku, ve kterém se jezero nacházelo. Oslovil ji: "Dobré ráno milostivá, co děláte?"
"Čtu," odpověděla a pomyslela si pro sebe - není to snad vidět?
"Nacházíte se ale v zóně, kde je zakázáno lovit ryby."
"Ale já ryby nelovím, to přece vidíte."
"Hm, ale máte s sebou kompletní výstroj. Musím vás odvézt a dát vám pokutu."
"Když to uděláte, obviním vás ze znásilnění!", odpověděla klidně žena.
"Ale já jsem se vás ani nedotknul!"
"Hm, ale máte s sebou kompletní výstroj."

A jaké je ponaučení?
Nikdy nediskutuj s ženami, které umí číst.

čtvrtek 2. února 2012

I tak to jde...

Včera jsem měla s kamarádkami takovou menší dámskou jízdu, kde se mimo jiná témata probíralo i to, jak velký problém je zneškodnit pavouka v domácnosti. Překvapilo mě, že holky, přestože se ho štítily, tak jediné řešení viděli jen s pomocí vysavače. Což mne docela mrzí. Ne, že bych byla nějaký velký fanatik do záchranných akcí bezbranných živočichů, ale prostě mám přírodu ráda a snažím se žít tak, abych ji zbytečně neničila.
A proto posledně, když jsem v naší koupelně zahlédla pavouka a hlavou mi proběhlo, jak nepříjemný pocit se mě pokaždé zhostí, když se ho snažím zabít... Rozhodla jsem se, že tentokrát to udělám jinak. Ten pavouk byl veliký, pořádně chlupatý, tmavý... a já ho pojmenovala. Je to Jožinek (a ten přítomný čas je tady záměrně zvolen). A slíbila jsem mu, že když se přestane schovávat za tou garnýží a mně se ho podaří nějakým způsobem dostat na zem a následně chytit do sklenice s víčkem, tak ho ubytuji ve sklepě. No, trvalo to 14 dní, než jsem ho opatrně smetákem a to ještě za asistence mého muže (museli jsme ho pořádně nahánět) dostala na zem. V období těch 14 dní ale bylo vidět, že i toto zvíře má určitou inteligenci. Abych ho dostala od nepřístupné garnýže, musela jsem mu několikrát zničit pavučinu. Ale on si ji opravil a vždy, když se v koupelně rozsvítilo, tak okamžitě zalézal do nepřístupné škvíry nad garnýží, abych ho nemohla smetákem zhodit dolů. Ale vše dobře dopadlo a ač jsem se ho štítila, tak jsem ho v pořádku vypustila do sklepa. A není to poslední pavouk, co byl z naší domácnosti zachráněn. Ale ve sklepě zaslouženě bydlí jen Joža. Zbylí kamarádi byli vystěhováni na dvůr, kdy ještě nebyly takové mrazy.
A musím se přiznat, že po vypuštění Jožinka se mě zhostil takový neuvěřitelný pocit radosti, že jsem se i divila. Ale ujistilo mě to, že jsem udělala dobrou věc. Je to jen drobnost, nad kterou se dá mávnout rukou, ale dokáže to člověka potěšit. A navíc máme další zvířátko ;o)