Zakoušíme ekodomácnost

O ekologii se zajímám už delší dobu. Snažím se třídit odpad, používat raději vlastní látkové tašky či parádní skládací, které se krásně vejdou do kabelky a některé obaly se snažím využívat vícekrát (např. kelímky od jogurtů na sazenice mladých rostlin). A protože v lednu se naše rodinka poprvé rozroste o jednoho malinkého človíčka, tak jsem zabrouzdala i do úklidových prostředků.

K svátku jsem totiž od manžela dostala vysněnou aromalampičku s esenciálními olejíčky podle vlastního výběru. V knihovně jsem následně ulovila několik knížek o aromaterapii. A díky tomu jsem se dozvěděla, že tyto oleje se nemusí používat jen k provonění místnosti, ale mají daleko širší využití - v masážních olejíčcích (testováno již na manželovi po badmintonových zápasech), v obkladech (též manžel jako pokusný dobrovolník) a taky při úklidu.

Již třetí týden umývám podlahy jen horkou vodou s pár kapkami tee-tree olejíčku (je antibakteriální) nebo jiného olejíčku dle nálady a jak to potom doma nádherně voní. Při mytí nádobí si do napuštěného dřezu kromě jaru nakapu i několik kapek citronu (dezinfikuje) a v koupelně jako osvěžující sprej používáme rozprašovač naplněný vodou s pár kapkami mandarinky. Na úklid koupelky (vana, umyvadlo a WC) si připravuji do rozprašovače ocet s tee-tree a jiným olejíčkem. A taky jsem nadšená z krystalické sody na praní. Máme totiž dost tvrdou vodu a myslím si, že soda byla skvělá volba. Prádlo je zářivější a konečně i voňavější. A zašlé záclony mi opět rozzářil prášek do pečiva.

Zatím jsem s těmito prostředky maximálně spokojena. Nádherně voní, není třeba používat gumové rukavice, protože se jedná o přírodní produkty, a taky ohledně nákladů se jedná o minimální položky. A musím se přiznat, že tento typ úklidu mě daleko více baví. Tak zdravějšímu úklidu třikrát zdar!

Jak se zavděčit pánským polovičkám?

Září je měsíc, kdy oba moji - i já - sourozenci slaví narozeniny. A co jim dát, aby to pro ně bylo aspoň malé překvápko? V případě mého staršího bratra to vyřešil sice obyčejný, ale s láskou seskládaný dárkový koš plný toho, co má rád. A u druhého bráchy jsem se konečně pustila do něčeho, co jsem delší dobu na internetu obdivovala - slaný dort. Brácha miluje česnekovou pomazánku, tak jsem jí nadělala pořádný kopec (z majolky, strouhaného tvrdého sýra a větší dávky pálivého česneku). A pak už to šlo ráz na ráz - toustový chleba namazat pomazánkou, obložit salámem, šunkou, vajíčkem natvrdo či čabajkou a pěkně vrstvit. Potom potřít i kraje, oblepit tvrdým plátkovým sýrem, potřít pomazánkou i vrch, šupnout na to šunku a číslovku sestavit z čtvrtkoleček čabajky. Potom ještě okolí dortu obsypat zbytky salámu, čabajky, tvrdého plátkového sýra a přidat i na kousky nakrájené korbáčky. Dort je sice jednodušší, žádné velké zdobení, ale myslím si, že by to chlapi stejně neocenili. Důležitější je totiž vnitřek. A co mě nejvíce těší je to, že brácha byl z dortu nesmírně nadšený. A to je ten nejbáječnější pocit, co můžu zažít při obdarovávání dárkem, na kterém jsem se vlastnoručně podílela. A hlavně jsem taky zjistila, že můj muž by si něco takového též nechal líbit. To je moc dobré vědět ;o)

 

Prázdninové tvořeníčko nebo lenošeníčko ;o)

Prázdniny utekly jako voda a u mě na blogu pusto prázdno. No, jak si to jen vysvětlit? Upřímně, na tvoření se nějaký ten čas našel, ale to krásné počasí táhlo daleko více ven. Na výlety, posezení u ohniště, besedování u příbuzných na terasách..., že na nějaké to publikování zde na blogu čas nějak nezbýval. I ta krásná hvězdná obloha v pozdních večerních hodinách nedovolovala sáhnout na klávesnici. A jsem za to i ráda. Byly to opět parádní prázdniny. Sice ne všechno vždy vycházelo podle plánu, například pro mne vytoužený rychlozájezd na jeden den k moři (někdo může namítat, že to za tu šílenou cestu busem nemůže stát, ale já se i přes to moc těšila až uvidím po dlouhé době moře) skončil fiaskem, kdy původně ze skupiny šesti lidí pomalu začali odpadávat z docela drsných zdravotních důvodů mužské polovičky (uříznutý článek prstu na hoblovačce, rozdrcené koleno při cvičení na hrazdě) a když už jsme nevěděli, koho bychom s sebou místo nich vzali, nám napsala cestovní kancelář, že se kvůli velkému stornování zájezdu od klientů zájezd úplně ruší. Tak se zvolil plán B - návštěva Zoo Lešná, kde jsme minimálně dva roky nebyli. A bylo opět na co koukat. Ze zoo jsme dále navštívili ještě Olomouc. Překvapila nás hlavně velice hravá mláďata lvů, hlavně při krmení, kdy se jeden uličník s chutí zakousl do zadnice svého táty. Dobře mu tak, nechtěl se s drobkem podělil o kořist.

A mimo výletování jsem tvořila, převážně z pedigu. Každým košíkem se posunuju výš a výš. Objevuju nové způsoby, ale chce to ještě hodně učení. Není to žádná sranda. Ale zatím každý kousek se hodil, hlavně jako dárek. Některé jsem si ani nestihla nafotit. Tak aspoň dva poslední - pro švagra, aby mojí skorošvagrové mohl lépe uskladnit kosmetiku. Poprvé jsem zkoušela třípárovou uzavírku a docela se mi to líbí, ale bude to do příště chtít lepší utahování. A taky se zkouším kamarádit se šénami, ale na lichý počet osnovních prutů to nebyl zrovna nejlepší nápad.

 A druhá varianta - k svátku pro tchyni, zde jsem konečně vychytala copánkovou uzavírku, se kterou už tak dlouho válčím. No, už by mohlo snad nastat období míru.

Ještě vznikly dvoje cinkací naušky, ale to jen pro doplnění barevného spektra, které jsem měla na Fleru (jen už to nějak mizí, takže "Alenko, chce to opět vytáhnout zásoby a něco s tím udělat, jo.")