Jsem nemocná

ZDROJ: www.cesky-magazin.cz

Venku je tak krásně a mně je pravý opak. Po hóóóódně dlouhé době jsem nemocná. Začalo to včera, ale původně vlastně už před 14 dny a nyní se to vrátilo ještě v silnějším útoku. Bolí mě v krku, nosohltan, vlastně celé horní cesty dýchací. Pravděpodobná příčina, kterou si nyní tak trošku vyčítám je, že jsem ve svých 17 letech šla docela dobrovolně pichat horní dutiny, aby se dostal z hlavy hlen pryč. V té době jsem bezmezně věřila lékařům a myslela si, že vždy dělají to nejlepší co mohou. Věřím tomu i nyní, ale přece jenom bych tento zákrok již nikdy nechtěla podstoupit a ani bych ho nikdy nikomu nedoporučovala. Protože od té doby už nemívám rýmu. Většinou veškerý hlen jde do krku, který je potom patřičně podrážděný - komu by se to líbilo, že? - a následně se to usadí na průduškách a já mám potom docela jiný hlásek než obvykle.

Ale teď k dnešku, protože jsem vyzkoušela bylinné čaje, vitaminové ovoce, napařování a bolest už lezla na mozek, rozhodla jsem se, že po dlouhé době se zajdu podívat na svého osobního lékaře a zavzpomínám si, jak vůbec vypadá. A nechám si předepsat nějakou tu chemii. A myslím si, že opět na dlouhou dobu to byla návštěva poslední. V čekárně jsme strávila skoro 2 hodiny společně s hromadou postarších lidí, kteří si šli pro své už pravidelné injekce. Vzduch vydýchaný a tak jsem si zavzpomínala, jak se slibovalo, že ten poplatek 30,- Kč bude mít za důsledek méně stráveného času v čekárnách. No, ještěže ho zavedli. Kdybych tam musela čekat 4 hodiny, tak bych se už asi naučila nazpaměť všechny ty reklamní letáčky farmaceutických firem, co tam byly všude vylepeny či se povalovaly na stole. To nekonečném čekání přece jenom dospělo do zdárného cíle a já vešla dovnitř vytoužené "svatyně spásy". Pan doktor byl rád, že mě vidí a hned se ptal, co mě trápí. Kukl do krku a neřekl mi nic, co bych nevěděla. "Ano, opravdu Vám stéká do krku hlen z horních cest dýchacích." Následně mi byl předepsán penicilin a že na kontrolu ani nemusím. Vyřízeno za 5 minut. To čekání ale jistě stálo za to.

Dorazila jsem domů, nadopovala se léky a mrtvá ulehla na 5 hodin do postele. Teď si připadám jako praštěná a do toho ta bolest v krku neustupuje. Ale přece nejsem stroj, aby mávnutím kouzelného proutku mechanika doktora mé tělo opět ožilo, že? A pro jistotu se ještě vitaminuju - čerstvé maliny natrhané od mého muže (žeprej to mám sníst i s těmi vytaminovými mravenci, co mi tam přidal jako doplněk stravy) a špatně zavařená sklenice třešní s rozpuštěnými piškoty ve své šťávě. Věřím, že to během pár dní přejde.

Ale hlavou mi stále vrtá, co by mohlo být příčinou. Nachladit jsem se snad nikde nemohla. Běžná medicína mi na toto odpověď asi nedá. Stále více zjišťuju, že je to o tom tam přijít, doktor na Vás možná koukne a předepíše prášky. Žádné doporučení, žádné zamyšlení. Není na to čas, když je přece tolik nemocných. A já cítím, že bych od toho chtěla víc. Chtěla bych vědět důvod, proč je tomu tak a jak si příště dát pozor. Co mi ta nemoc říká a proč jí nyní vůbec nerozumím. Zmůžu se jen na to, že ulehávám a bojkotuju veškeré domácí práce. Sice tu vybuchla bomba, ale na odklízení se bude muset ještě chvíli počkat. Až paní domu bude více fit. Nyní je jí to úplně jedno.