Včera jsem měla s kamarádkami takovou menší dámskou jízdu, kde se mimo jiná témata probíralo i to, jak velký problém je zneškodnit pavouka v domácnosti. Překvapilo mě, že holky, přestože se ho štítily, tak jediné řešení viděli jen s pomocí vysavače. Což mne docela mrzí. Ne, že bych byla nějaký velký fanatik do záchranných akcí bezbranných živočichů, ale prostě mám přírodu ráda a snažím se žít tak, abych ji zbytečně neničila.
A proto posledně, když jsem v naší koupelně zahlédla pavouka a hlavou mi proběhlo, jak nepříjemný pocit se mě pokaždé zhostí, když se ho snažím zabít... Rozhodla jsem se, že tentokrát to udělám jinak. Ten pavouk byl veliký, pořádně chlupatý, tmavý... a já ho pojmenovala. Je to Jožinek (a ten přítomný čas je tady záměrně zvolen). A slíbila jsem mu, že když se přestane schovávat za tou garnýží a mně se ho podaří nějakým způsobem dostat na zem a následně chytit do sklenice s víčkem, tak ho ubytuji ve sklepě. No, trvalo to 14 dní, než jsem ho opatrně smetákem a to ještě za asistence mého muže (museli jsme ho pořádně nahánět) dostala na zem. V období těch 14 dní ale bylo vidět, že i toto zvíře má určitou inteligenci. Abych ho dostala od nepřístupné garnýže, musela jsem mu několikrát zničit pavučinu. Ale on si ji opravil a vždy, když se v koupelně rozsvítilo, tak okamžitě zalézal do nepřístupné škvíry nad garnýží, abych ho nemohla smetákem zhodit dolů. Ale vše dobře dopadlo a ač jsem se ho štítila, tak jsem ho v pořádku vypustila do sklepa. A není to poslední pavouk, co byl z naší domácnosti zachráněn. Ale ve sklepě zaslouženě bydlí jen Joža. Zbylí kamarádi byli vystěhováni na dvůr, kdy ještě nebyly takové mrazy.
A proto posledně, když jsem v naší koupelně zahlédla pavouka a hlavou mi proběhlo, jak nepříjemný pocit se mě pokaždé zhostí, když se ho snažím zabít... Rozhodla jsem se, že tentokrát to udělám jinak. Ten pavouk byl veliký, pořádně chlupatý, tmavý... a já ho pojmenovala. Je to Jožinek (a ten přítomný čas je tady záměrně zvolen). A slíbila jsem mu, že když se přestane schovávat za tou garnýží a mně se ho podaří nějakým způsobem dostat na zem a následně chytit do sklenice s víčkem, tak ho ubytuji ve sklepě. No, trvalo to 14 dní, než jsem ho opatrně smetákem a to ještě za asistence mého muže (museli jsme ho pořádně nahánět) dostala na zem. V období těch 14 dní ale bylo vidět, že i toto zvíře má určitou inteligenci. Abych ho dostala od nepřístupné garnýže, musela jsem mu několikrát zničit pavučinu. Ale on si ji opravil a vždy, když se v koupelně rozsvítilo, tak okamžitě zalézal do nepřístupné škvíry nad garnýží, abych ho nemohla smetákem zhodit dolů. Ale vše dobře dopadlo a ač jsem se ho štítila, tak jsem ho v pořádku vypustila do sklepa. A není to poslední pavouk, co byl z naší domácnosti zachráněn. Ale ve sklepě zaslouženě bydlí jen Joža. Zbylí kamarádi byli vystěhováni na dvůr, kdy ještě nebyly takové mrazy.A musím se přiznat, že po vypuštění Jožinka se mě zhostil takový neuvěřitelný pocit radosti, že jsem se i divila. Ale ujistilo mě to, že jsem udělala dobrou věc. Je to jen drobnost, nad kterou se dá mávnout rukou, ale dokáže to člověka potěšit. A navíc máme další zvířátko ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat